Přehled akcí

Když jsme s Vaškem Outratou kývli na to, že se vydáme v rámci projektu “ Add Health to Life“ do Turecka, bylo nám jasné, že nuda rozhodně nebude. Těšili jsme se o to více, když jsme zjistili,že se k nám d o party přidá pan profesor Bezděk a celé to povede paní profesorka Čiklová. Takže pokud správně počítám na prstech, náš Czech team měl složení 3 + 1, tedy tři chlapi a jedna žena. Paní profesorka to okamžitě okomentovala slovy: „ Se třema chlapama jsem ještě nejela!“ A já jsem od té chvíle přezdíval této akci „My tři a Petra“. Nedočkaví a natěšení jsme se vydali na dalekou, únavnou 17- hodinovou cestu směr Turecko s cílem, kterým bylo město Niksar.

 Naše cesta začala v neděli o půl 2 ráno u domu paní Čiklové v Litovli, kde jsme všichni měli sraz. Odtud byla započata jízda automobilovými vozy našich tatínků, kteří nás vezli do Brna, odkud vyjížděl, tolik všem známý autobus Student Agency. Žlutý bus nás bez problémů dopravil na Vídeňské letiště. Již tam začal český předkrm v podobě bábovky, která byla upečena paní profesorkou. Musím říci, že my chlapci, jsme měli obrovský problém ji vůbec sníst, nikoliv však proto, že by nebyla dobrá, byla vynikající! Ale proto, že jsme už měli každý v sobě nějaký ten rohlík se salámem nebo chleba s řízkem. K tomu ještě upozorňoval pan profesor na to, že veze z čerstvě zabitého prasete produkty, které taktéž dřív nebo později musíme ochutnat. Před námi byl první ze dvou letů. Let č. 1 se zastávkou Istanbul - Atatürkovo letiště. Poté let č. 2 s přistáním na malém letišti v Samsunu, kde nás čekali další přátelé z projektu. Vyjeli jsme mikrobusem do Niksaru. Tedy přesněji řečeno mikrobusem s ostatními vyjela pouze paní profesorka, my tři chlapi jsme vyjeli vozem, namačkaní na zadních sedadlech jako sardinky, nevědíc, jak či onak se posunout, abychom nebyli tak skroucení. Cesta vozem byla dosti náročná, navíc nám k tomu nenahrávalo deštivé počasí, turecké silnice a jejich styl jízdy, jenž je poněkud drsnější než ten náš. Ale nakonec jsme dorazili v pořádku a ve zdraví do Niksaru. U místního, útulného hotelu si nás vyzvedli naši hostitelé, u kterých jsme byli ubytováni.

A je tu první den! My studenti vyrážíme místní městskou dopravou na obhlídku partnerské školy. Po prohlídce školní budovy zvenku i zevnitř, pozdravu „Merhaba“ snad se všemi studenty, jsme přešli do vedlejší budovy. Zde byl meeting v Turecku oficiálně zahájen. Na scénu přišlo tradiční, domácí malováni „Ebru“. Potom oběd v tureckém stylu a pak jazykový kurs, kde každá země učila ostatní země několik základních slovíček a vět ve svém rodném jazyce. Následovala prohlídka města s přivítáním na radnici a setkáním s jeho představiteli. Následovně jsme se přesunuli do kulturního sálu, kde nás čekal nádech lidových tureckých tanců v krojích a hudební vystoupení. Na scénu přišli také připravované prezentace, včetně té naší, i se zhlédnutím filmu s detektivní zápletkou „Sherlock Holmes“. Pak jsme se rozešli, každý se svým hostitelem domů, kde nás čekala první společná večeře s rodinou.

Do druhého dne jsme vkročili velice vesele. Hned po snídani v rodině, jsme se vydali na místí autobusové nádraží. Očekával nás první výlet do města Tokat. Již v autobuse jsme se trhali smíchy, když nám pan Bezděk oznámil, že měl ranní budíček už v 5:07h, protože mešita, kterou měl hned vedle svého okna v hotelu, svolává 5x denně a začíná již po páté hodině ráno. Tedy vyrazili jsme, Czech team seskupený na sedadlech za sebou a držící při sobě. Na programu byla návštěva výrobny vín, džusů a ovocných marmelád, prohlídka mešity a historického muzea. Musím říci, že nás tým měl velice zajímavou metodu, pokud šlo o návleky v muzeích, a hygienická opatření v právě zmiňované „Džusárně“. Mužská sekce zde zaujala speciálně vytvořenou pozici a to ve formě, pan profesor přidržuje paní Čiklové nožku, já nasazuji návlek, Vašek fotí a paní Čiklová se usmívá. Vše začíná po zvolání věty: „ Panové, na svá místa!“ Po této exkurzi nás čekal oběd – pizza po Turecku, salát a voda či mléčný nápoj zvaný Ayran. Pak přišel čas na nakupování a vstup do zdejších jeskyní, ve kterých bylo okolo 19 stupňů Celsia. Hned na začátku prohlídky jsme zjistili, že pan Bezděk překládá bez absolutního zaváhání výklad o jeskyních z angličtiny do češtiny výpravě z Polska. Abych to uvedl na pravou míru, pan profesor nás celou přípravu do Turecka držel v iluzích, že neumí ani slovo anglicky, zde se ukázalo, že opak je pravdou. Potom už nás očekávala večeře, kde hlavní roli sehrál turecký kebab.

Následující den byl opět výletní, tentokrát do města Amasya. Zde jsme si prohlédli staré historické zříceniny, pokochali se hezkým pohledem na město ze skalnatých míst. Naše kroky také vedly do muzea mumií. K obědu na zdejší vyhlídce nám připravili jogurtovou polévku, hranolky, opečené mleté maso, kuřecí kousky a salát. Samozřejmě s možností přikusování tureckého chleba, který se v tureckých končinách podává takřka ke všemu. Potom jsme si prošli město a měli přes hodinu čas na nákupy, neboli shopping. Pak už byl cíl pouze dojet zpět do Niksaru, kde jsme se navečeřeli v rodině. Před námi byl poslední den. Nejprve jsme zašli na místní školský úřad, kde nás uvítali výše postavení lidé a poděkovali za spolupráci na projektu. Potom cesta autobusem , do nám již známé školy, kde jsme si zasportovali, prohlédli se fotky z fotografické soutěže a očekávali její výsledky. Následovala cesta autobusem k místnímu lesoparku, kde jsme si vyzkoušeli různé sportovní atrakce, výrobu palačinek plněných sýrem a také se nám naskytnul krásný výhled na město Niksar, které má 33 000 obyvatel. A nakonec ještě vyjížďka na hrad v Niksaru. Pak si rychle připravit věci na cestu domů a hlavně se ukázat v co nejlepším světle na závěrečné večeři a diskotéce, která se konala na střeše jedné z místních restaurací. Večeře byla chutná. Na řadu přišlo pár živých hudebních vystoupení, včetně předání dárků v rámci soutěže „ Můj tajný přítel v Turecku“, kdy jste si vylosovali na začátku pobytu někoho ze studentů, kterému jste předali nějaký dáreček. Taktéž se rozdávali upomínkové a děkovné předměty ze setkání všech zemí v Turecku. Závěrem se zhasla světla, rozjela se diskotéka, na niž se přijel podívat osobně i Elton John, který všem zazpíval …)

„Aby mohlo být nějaké vítání, musí být nějaké loučení.“ říká Zdeněk Svěrák ve filmu Vratné láhve. I na nás přišel čas rozloučení, smíchu a slz, že všechno to rychle uteklo a pomalu to končí. Každý den jsme se večer vydávali s Vaškem a našimi přáteli do víru nočního života. Navštěvovali jsme jednu čajovnu, kterou jsme si velmi oblíbili, kde se podával ten silný, turecký čaj. Ani poslední den nebyl výjimkou. A pak už to šlo všechno, tak jako předtím, ale pozpátku. Odjezd od hotelu mikrobusem, my chlapci z Moravy zase automobilem. Potom odlet letadlem ze Samsunu do Istanbulu a z Istanbulu do Vídně. Jízda „žluťáskem“ Student Agency do Brna, přičemž jsme se naposledy společně vyfotili.A pak už zbýval rozvoz automobilem domů.

Kdybych měl napsat, že to bylo skvělé – lhal bych. Bylo to „Geniální!“, jak by poznamenal Vašek. Bylo to neopakovatelné, pestré a nádherné. A nebyla u toho paní Nuda, protože u takové party nemohla uspět! Měli jsme tu možnost vyzkoušet si turecký styl života, poznat a objevit nové lidi a kamarády. Získat zkušenosti s dorozuměním v anglickém jazyce, i když já a pan Bezděk jsme zastávali heslo: „S češtinou nejdál dojdeš.“ Bylo toho opravdu hodně a pořád málo, včetně těch historek, které můžeme vyprávět o tom, co se nám přihodilo. Zkrátka dovezli jsme si domů bohatě naplněnou škatuli dojmů, zážitků, poznatků a vzpomínek. A to jenom díky Turecku a té naší super partě!!!

 A co bychom mile vzkázali těm, kteří by se rádi zapojili do projektu v budoucnu? Neváhejte a jděte do toho! Není to jenom možnost vycestovat, není to jenom zkušenost a zkouška vlastních znalostí z cizího jazyka. Je to především obrovská chuť jít do něčeho nového s něčím novým. A my si myslíme, že každý rád zkouší nové věci, protože nové věci jsou výzvou a impulzem k naplnění a uskutečnění. Proto hezky po česku vyzýváme všechny ty, kteří mají onu energii, elán a ochotu ke spolupráci. Protože… Nic ztratit nemůžete, můžete jenom a pouze získat!!!

 Josef Kovář 4.C (odborná asistence Václav Outrata 2.C)